ZÁŘÍ 2019

SETKÁVACÍ KRUH NA TÉMA: VZDĚLÁVÁNÍ A VÝCHOVA - 9. 9. 2019

Paspův sál, Praha (budova Staropramenu)

Toto setkání bylo již v pořadí druhé na téma Vzdělávání a výchovy. Měli jsme tedy za to, že se tentokrát zaměříme více konkrétně na jednotlivá témata, která nám vyplynula z minulého setkání jako stěžejní:

– Svoboda výběru formy vzdělávání

– Výchova dětí ve vztahu k planetě

– Role a klíčové kompetence učitele.

Protože jsme se ale vědomě rozhodli, že se ve tvorbě konceptu projektu necháme vést aktuálním děním a intuicí, setkání jsme dali, v souladu s tím a s aktuální environmentální situací na planetě, podtitul:  VZDĚLÁVÁNÍ V SOULADU S POKRAČOVÁNÍM ŽIVOTA NA ZEMI. 

Stanislav Štech, Petr Diamant, Gabriela Ježková, Martina Kaděrová, Silvie Pýchová a Zdeněk Sleška se ze zdravotních nebo rodinných důvodů na poslední chvíli museli omluvit. To je život a vše se děje z nějakého dobrého důvodu, kterému nemusíme hned rozumět. S většinou z nich jsme již domluveni, že rádi přijmou pozvání na příští setkání, které jim třeba svým zaměřením a podtitulem bude ještě bližší a i pro ně více obohacující. Do kruhu naopak spontánně zasedli Marcela Murgašová z nadace Blíž k sobě, Samuel Jordán ze školy Da Vinci a Pavel Kraemer z Institutu pro inovativní vzdělávání.

Citujeme několik myšlenek, které v průběhu setkání zazněly a odráží i některé z jeho výstupů:

Valerie Dobešová:

“Jsem hrozně vděčná, že jsem se mohla ve svobodné škole naučit převzít zodpovědnost sama za sebe, za své chování, za své emoce. Myslím, že je to jedna z nejdůležitějších věcí, které v této době potřebujeme. Mrzí mě, že současná škola a školský systém zabraňuje tomu, aby lidé mohli to unikátní v sobě projevit a objevovat.”

Pavel Kraemer:

“To, co hodně schází v našich školách a v naší společnosti je NIC. Pokud nepřestaneme tolik vyrábět, dělat a konzumovat, tak se nic nezmění. Potřebujeme se zastavit, potřebujeme se zklidnit, potřebujeme přestat chtít.”

Tereza Podhorská:
„Každá krize je tady jen jako příležitost pro nás.“

Samuel Jordán:
“Pokud chci dětem něco předat, tak se u toho musím cítit dobře.”

Účastník:

„Nezáleží na tom, jak moc bezvýznamné a příliš malé se může zdát to, co děláme, ale ta záře a inspirace, kterou pak máme v očích, je vidět a ostatní to vnímají. Takže cokoli takto děláme, má smysl a naše úsilí se odrazí až za nějakou dobu.“

Účastník:

“Poradní kruhy by se měly pořádat přímo ve školách, s dětmi. Je důležité, aby učitelé slyšeli názory svých studentů.”