ZÁŘÍ 2019
SETKÁVACÍ KRUH NA TÉMA: VZDĚLÁVÁNÍ A VÝCHOVA - 9. 9. 2019
Paspův sál, Praha (budova Staropramenu)
Toto setkání bylo již v pořadí druhé na téma Vzdělávání a výchovy. Měli jsme tedy za to, že se tentokrát zaměříme více konkrétně na jednotlivá témata, která nám vyplynula z minulého setkání jako stěžejní:
– Svoboda výběru formy vzdělávání
– Výchova dětí ve vztahu k planetě
– Role a klíčové kompetence učitele.
Protože jsme se ale vědomě rozhodli, že se ve tvorbě konceptu projektu necháme vést aktuálním děním a intuicí, setkání jsme dali, v souladu s tím a s aktuální environmentální situací na planetě, podtitul: VZDĚLÁVÁNÍ V SOULADU S POKRAČOVÁNÍM ŽIVOTA NA ZEMI.
Stanislav Štech, Petr Diamant, Gabriela Ježková, Martina Kaděrová, Silvie Pýchová a Zdeněk Sleška se ze zdravotních nebo rodinných důvodů na poslední chvíli museli omluvit. To je život a vše se děje z nějakého dobrého důvodu, kterému nemusíme hned rozumět. S většinou z nich jsme již domluveni, že rádi přijmou pozvání na příští setkání, které jim třeba svým zaměřením a podtitulem bude ještě bližší a i pro ně více obohacující. Do kruhu naopak spontánně zasedli Marcela Murgašová z nadace Blíž k sobě, Samuel Jordán ze školy Da Vinci a Pavel Kraemer z Institutu pro inovativní vzdělávání.
Citujeme několik myšlenek, které v průběhu setkání zazněly a odráží i některé z jeho výstupů:
Valerie Dobešová:
“Jsem hrozně vděčná, že jsem se mohla ve svobodné škole naučit převzít zodpovědnost sama za sebe, za své chování, za své emoce. Myslím, že je to jedna z nejdůležitějších věcí, které v této době potřebujeme. Mrzí mě, že současná škola a školský systém zabraňuje tomu, aby lidé mohli to unikátní v sobě projevit a objevovat.”
Pavel Kraemer:
“To, co hodně schází v našich školách a v naší společnosti je NIC. Pokud nepřestaneme tolik vyrábět, dělat a konzumovat, tak se nic nezmění. Potřebujeme se zastavit, potřebujeme se zklidnit, potřebujeme přestat chtít.”
Tereza Podhorská:
„Každá krize je tady jen jako příležitost pro nás.“
Samuel Jordán:
“Pokud chci dětem něco předat, tak se u toho musím cítit dobře.”
Účastník:
„Nezáleží na tom, jak moc bezvýznamné a příliš malé se může zdát to, co děláme, ale ta záře a inspirace, kterou pak máme v očích, je vidět a ostatní to vnímají. Takže cokoli takto děláme, má smysl a naše úsilí se odrazí až za nějakou dobu.“
Účastník:
“Poradní kruhy by se měly pořádat přímo ve školách, s dětmi. Je důležité, aby učitelé slyšeli názory svých studentů.”
