Vzdělávání v souladu s pokračováním života na Zemi

Vzdělávání v souladu s pokračováním života na Zemi

V pondělí 9. září 2019 jsem byla opět v Paspově sále v Praze přítomna dalšímu Setkání pro změnu paradigmatu. Tématem bylo již podruhé vzdělávání a výchova. Pozvání přijala řada hostů, kteří svojí každodenní činností pomáhají danou oblast proměňovat k lepšímu.

Říkal jsem si, jak odpovědět na otázku, co se vám vybaví, když se řekne pokračování života na Zemi, a nevybavilo se mi nic. Byl jsem z toho nervózní a pak mi došlo, že to je to, co ve vzdělávání chybí – nic. Potřebujeme se zastavit, zklidnit, potřebujeme přestat chtít. Mít ve škole prostor jen tak být,” pomalu sdílí své myšlenky ředitel Institutu pro podporu inovativního vzdělávání Pavel Kraemer.

S podobnou myšlenkou přišel hudebník Suvereno: „Role otce mě naučila, že je podstatné, jaké hodnoty žijeme. Zpomalení světa a utišení se mi přijde klíčové – jít do sebe, utišit se, z toho vyvstávají plodné nápady.”

„Je to otázka přehlcenosti doby, ze které začínáme být vyčerpaní. Vadí mi a samotné mi to dělá zle, jak se snažíme stále něco zlepšovat. Jak bysme měli být např. stále lepší matky… A já už toho začínám mít dost a po čem toužím je to ticho a to zastavení a hledání odpovědí uvnitř místo venku. Jít ven, být v přírodě, chvíli nic nedělat, trošku se nudit. Nudí se vůbec dnešní děti? Kolik času tráví venku? Kolik času tráví jen tak? Nudí se někdy trošku? Zastaví se? … Proč by se nemohly nudit?”, sdílí výkonná ředitelka nadace BLÍŽKSOBĚ Marcela Murgašová.

Společně jsme si vzájemně dodali odvahu a uvědomění, jak je důležité někdy zpomalit, přestat hltat návody, co a jak dělat a nedělat, a nechat promluvit vnitřní vedení, které přirozeně v souladu s pokračováním života na Zemi je. Dokonce si dovolit dělat nic i v rámci vzdělávání.

Pár dnů po setkání na mě v Lidových novinách vykoukl rozhovor s Martinem Stránským, neurologem a zakladatelem Kanceláře Ombudsmana pro zdraví (zřejmě na základě principu – čemu věnujeme pozornost, to vytváříme ve své subjektivní realitě, jak poukazuje v rozhovorech pro Změnu paradigmatu jeden z hostů v kruzích, kvantový fyzik Jan Rak).
Přímo zde zmiňuje: „Lidé chtějí více a více vydělávat. Méně se tak starají o své potomky. Stále se také řeší, že děti musejí být především aktivní. Nuda je přitom jedna z nejdůležitějších funkcí lidského mozku.

Teď mi dochází, že ve škole mé dcery mají v rozvrhu hodiny zvané “samorost”, kde je možné tvořit cokoli i případně “jen být” či se k tvorbě někoho jiného připojit.

Ale zpět k našemu setkání. Opět jsme si připomněli, jak důležité je kultivovat vztahy nejen k Zemi nebo dětem, ale také sami k sobě, a jak klíčová je důvěra a vnitřní motivace nejen dětí, ale i těch, kteří je obklopují, a jak důležitou roli při učení hraje dobrý pocit. A v neposlední řadě také, že nejvíc záleží na tom, abychom děti i sebe vedli k vlastní zodpovědnosti za svůj život a své chování.

Velmi významně zaznívala také důležitost celostního vzdělávání, s vědomím toho, že jsme všichni unikátní, a jak na minulém setkání ke zdraví zmínil MUDr. Radkin Honzák, také bio-psycho-socio-spirituální bytosti.

Jana Nováčková si na setkání pokládala otázku, která ji poslední dobou intenzivně provází, a to zda se pokoušet vylepšovat stávající systém nebo začít stavět úplně nový, který je v souladu s principy a aktuálním poznáním z vývojové psychologie, neurověd, kvantové fyziky apod. Pro sebe si to připodobňuji k rozhodnutí statika, zda je efektivní starý dům přestavět a opravit, nebo raději zbourat a vystavět nový.
Zda je tato možnost v rámci vzdělávacího systému vůbec předmětná a kdo je tím oním statikem, který má kompetenci to rozhodnout a hlavně na základě čeho? To jsou otázky, se kterými možná nejeden z nás ze setkání odcházel.
Princip říká, že když existuje otázka, musí také existovat odpověď, mějme tedy oči a uši dokořán a sdílejme, čemu jsme na stopě. Možná je to téma pro samostatné setkání nebo to bude někoho inspirovat k tomu takové setkání zorganizovat, a nebo už se tím právě teď někdo kompetentní zabývá?

Dovolím si ještě posdílet jeden zážitek z “Prdů”, jak se říká setkáním průvodce-rodič-dítě. Dostala jsem do ruky dcerou napsaný autorský text, který se celý “zelenil”, nebo-li byl téměř celý podtržený zelenou průpiskou. Na můj tázavý pohled, průvodce bezprostředně zareagoval. Kromě slohu jsme se tady také zaměřili na gramatiku, místa, která nejsou podtržena mají nějakou gramatickou chybku. Pro mě moment změny paradigmatu jako víno, přestáváme se soustředit na chyby, ale zvýrazňujeme to, co se nám podařilo. Budeme rádi, pokud s námi podobné “zážitky se změnou paradigmatu nebo přístupu” budete sdílet.

Nyní dovolte, abychom vás srdečně pozvali na další setkání:

22. října 2019 – Firemní kultura a spolupráce

Těšíme se na společný prožitek.

Lenka Melicharová